Tradice polického divadelnictví začíná někdy na sklonku 18. století. Nejprve se tu hrálo německy, v roce 1820 pak - snad poprvé - česky a to představení „Hrabě Beňovský", „Oba lístky" a „Dům na silnici", hry do češtiny převedené W. Rodomilem Krameriem, synem Václava Matěje Krameria. Místní ochotníci hráli nejprve na jevištích v hostincích „U Němečků" a „U Fleků", od roku 1820, kdy vznikl ochotnický spolek Kolár, pak našly - stejně jako kočující společnosti - trvalejší útulek v bývalé taneční síni v patře hostince „U Antošů". Když hostinec roku 1842 vyhořel, ochotnická scéna se přestěhovala do sálu pohostinství právovárečného domu čp. 75 „U Zeleného stromu" (stával na místě Pellovy továrny na likéry na náměstí). Od roku 1868 se ochotnická představení hrála v domě čp. 22 (hostince Jindřicha Freiwalda). Tamní sál v patře měl dva vchody, čestná místa vytvářela v hledišti řada křesel, za nimi stály prkenné lavice a zadní část sálu byla určena ke stání. Sál byl osvětlen trojicí oken obrácených do náměstí, vyvýšené jeviště zdobila opona s motivem hradu Karlštejna, vytvořená polickým malířem Hugo Vítkem. V sále U Freiwaldů divadelní produkce setrvaly až do roku 1907, kdy se ochotníci přemístili do sálu v hostinci „U Richterů". Nejpozději od července 1877 se v letní sezóně hrávalo také v aréně s prkenným jevištěm, zbudované v areálu panského pivovaru. Spolek divadelních ochotníků byl založen v roce 1827. Z první poloviny 19. století pochází také zprávy o soukromém „bytovém" divadle, jehož představení pro městskou honoraci pořádala v domě čp. 3 naproti klášteru žena MUDr. Vacha. Únava ze stálého střídání provizorních prostor k inscenacím nastudovaných her dala v roce 1919 podnět k založení Družstva pro postavení divadla v Polici nad Metují. Základ shromažďovaného peněžního fondu tvořily výtěžky ze sbírek, pořádaných slavností, koncertů a od roku 1923 také I. Staročeské pouti. V roce 1936, kdy se Družstvo pro postavení divadla sloučilo se Spolkem divadelních ochotníků „Kolár", činilo jmění spolku 350.000 korun. Opakovaně vyžádané návrhy divadelní stavby a kalkulace jejich finančních nákladů však Družstvo po několikrát donutily stavbu divadla prozatím odložit. Předáci družstva souběžně uvažovali také o - nakonec neuskutečněné - adaptaci špýcharu ve Velké Ledhůji na divadelní budovu, a jednali s ředitelstvím Okresní hospodářské záložny o společném postavení divadla a hotelu na místě hotelu Hvězda. Protože však všechny pokusy vyřešit divadelní „problém" jiným způsobem skončily, často pro odpor některých členů Družstva, vždy neúspěšně, rozhodli se poličtí ochotníci nakonec stavbu divadla realizovat. Prvotní náčrty budovy sice nakreslil polický stavitel Škop, ale Spolek se nakonec přiklonil k návrhu choceňského architekta Čeňka Mužíka, jemuž bylo zadáno vypracování definitivního projektu. Ten byl schválen valnou hromadou Spolku v lednu 1939. Po zvažování několika lokalit nakonec zvítězila dostupná parcela ve čtvrti Velká Ledhůj. Pro dohled nad stavbou Spolek zřídil stavební komisi, řízenou Bohuslavem Cvrčkem. Zahájení stavby, jejíž realizace byla zadána pro tento účel spojeným stavitelským firmám Josef Šustr, Hronov a Štěpán Škop, Bezděkov, oddálily potíže s úředním schválením stavebního povolení až na červenec 1939. Základní kameny ke stavbě byly položeny 9. července t. r. Stavba se poté, i přes potíže s nedostatkem potřebného stavebního materiálu (polická firma Pelly darovala na stavbu divadla víc jak sto tisíc cihel) držela naplánovaného termínového harmonogramu. K dokončení budovy, jejíž celkový stavební náklad činil milion a půl korun, došlo v roce 1940; zahajovací představení se uskutečnilo dne 25. srpna téhož roku.